Chmelouvín

Život pozemský dokázali Homolupulové řádně vychutnat! Piviáda střídala piviádu, mariášové karty svištěly vzduchem a ženy nestačily nosit pivo z budů umístěných v hloubi jeskyní. Homolupulové tak uprostřed svých chmelovišť prožívali spokojené, blahobytné chvíle, které byly kořeněny mnohými radostmi života. Pouhá představa nuceného odstěhování z rodného chmeloviště byla krutým trestem!

A což teprve, měl-li Homolupulus opustit svůj telesud či varku navždy…

S touto představou se žádný z nich nedokázal smířit. Smrt nebyla pro Homolupuly vykoupením ani vysvobozením! Byla nechtěnou nutností, ale musela-li přijít a odnést duši na nekonečnou Pivní pouť, pak bylo pro Homolupuly důležité, zda tato poslední cesta povede peklem či rájem, pohodou nebo muky…zda její cíl bude v Pivním nebi nebo v pekelném očistci !

Proto své kamarády Homolupulové neopouštěli ani po smrti a přinášeli k jejich hrobům oběti a dary v podobě plných sudů i telesudů. Časem tento zvyk přešel v tradiční podzimní rituál, kterému Homolupulové říkali :

CHMELOUVEEN (počeštěně: Chmelouvín)

Později tento zvyk převzaly i jiné, nepivní národy, i když zcela nikdy plně nepochopily úplnou podstatu rituálu Chmelouvínu.